ON-AIR
18 - Jak vzácná milost
Jak vzácná milost, Pane můj, že s tebou mohu jít. Já v bídě zmíral, teď jsem tvůj a vírou smím tě zřít. Mou úzkost mírní milost tvá, před ní se ztrácí strach, můj život opět smysl má, vždyť sám jsi světlem v tmách. Když bouře zmítá nitrem mým, duch hříchem rozerván, je milost lanem záchranným, jsem k tobě připoután. I kdybych směl zde v slávě žít a jako slunce plál, jen milost tvou chci velebit, ty milosti jsi Král.